Školní fotky kvalitně
Sezóna školního focení je v rozjezdu, a tak jsme pro vás připravili krátký rozhovor se dvěma fotografy – Pavlem Rybníčkem a Silvií Fojtáškovou, kteří se věnují právě (a nejen!) focení školek a základních a středních škol. Zjistili jsme od nich, co se za dobu jejich praxe změnilo, zda je to pro ně pouze rutinní práce anebo si na tom dokáží najít i trochu zábavy… a vy třeba kousek inspirace díky odlišným pohledům a přístupům dvou fotografů.
„Až, při psaní těchto řádků jsem zjistila, že je toho spousta, o čem by se dalo ve spojitosti se školkovým a školním focením hovořit… Tohle téma je možná někým zatracované, ale já si v tom svou oblibu našla. Snažím se to dělat srdcem a přidat do fotky i trochu kreativity. Přeji si, aby se výsledná fotka líbila a za spoustu let vyloudila na rtech úsměv a v srdci hezkou vzpomínku.“
– Silvie –
Jak dlouho se věnujete školnímu focení?
Silvie: Školnímu focení se věnuji již 10. rokem.
Pavel: Focení škol a školek se věnuji 8 let.
„Až, při psaní těchto řádků jsem zjistila, že je toho spousta, o čem by se dalo ve spojitosti se školkovým a školním focením hovořit… Tohle téma je možná někým zatracované, ale já si v tom svou oblibu našla. Snažím se to dělat srdcem a přidat do fotky i trochu kreativity. Přeji si, aby se výsledná fotka líbila a za spoustu let vyloudila na rtech úsměv a v srdci hezkou vzpomínku.“
– Silvie –
Jak dlouho se věnujete školnímu focení?
Silvie: Školnímu focení se věnuji již 10. rokem.
Pavel: Focení škol a školek se věnuji 8 let.
Má školní focení pokaždé stejnou podobu nebo jste za ta léta praxe zažili i nějaké změny?
Silvie: Podle mě je každý rok tak trochu jiný. Záleží na spoustě okolností. Jeden rok můžete fotit venku, druhý zase uvnitř, jelikož nepřeje počasí. Někdy se využijí pro společnou třídní fotku lavičky, jindy zase různé průlezky a hrady, které má škola či školka na zahradě. Ale je fakt, že nejvíce je využívána klasická lavička nebo dvě, na které děti ustavím dle velikosti a barev oblečení do dvou nebo tří řad. Někdy usadím dopředu holky, jindy zase kluky. Každým rokem mají většinou deváťáci své zvláštní přání, kterému se snažím vyhovět. Kolikrát se mi o něm zmíní již několik dní dopředu, abychom zkonzultovali, jak se připravit a jak jejich přání provést. Je to jejich poslední společné foto, tak si to chtějí užít. a hlavně to chtějí mít jiné, zvláštní, zajímavé.
Pavel: Ve většině případů má stejnou podobu. Není to věc, ve které se dá vymýšlet, vzhledem k počtu dětí a časové, fyzické i psychické náročnosti, každý rok něco extra nového. Když jsem byl na základní škole, pamatuji si, jak jsme se smáli stylu focení. Všichni pokaždé seděli nebo stáli stejně, vyrovnaní ve dvou nebo třech řadách. Když jsem školy začal fotit já, došel jsem k tomu, že je to vlastně asi nejlepší cesta k tomu, aby byli všichni dobře vidět, poznat a tvářili se, pokud možno, normálně.
Silvie: Podle mě je každý rok tak trochu jiný. Záleží na spoustě okolností. Jeden rok můžete fotit venku, druhý zase uvnitř, jelikož nepřeje počasí. Někdy se využijí pro společnou třídní fotku lavičky, jindy zase různé průlezky a hrady, které má škola či školka na zahradě. Ale je fakt, že nejvíce je využívána klasická lavička nebo dvě, na které děti ustavím dle velikosti a barev oblečení do dvou nebo tří řad. Někdy usadím dopředu holky, jindy zase kluky. Každým rokem mají většinou deváťáci své zvláštní přání, kterému se snažím vyhovět. Kolikrát se mi o něm zmíní již několik dní dopředu, abychom zkonzultovali, jak se připravit a jak jejich přání provést. Je to jejich poslední společné foto, tak si to chtějí užít. a hlavně to chtějí mít jiné, zvláštní, zajímavé.
Pavel: Ve většině případů má stejnou podobu. Není to věc, ve které se dá vymýšlet, vzhledem k počtu dětí a časové, fyzické i psychické náročnosti, každý rok něco extra nového. Když jsem byl na základní škole, pamatuji si, jak jsme se smáli stylu focení. Všichni pokaždé seděli nebo stáli stejně, vyrovnaní ve dvou nebo třech řadách. Když jsem školy začal fotit já, došel jsem k tomu, že je to vlastně asi nejlepší cesta k tomu, aby byli všichni dobře vidět, poznat a tvářili se, pokud možno, normálně.
Silvie, vy to berete vlastně docela kreativně. Jak to máte s focením menších skupinek?
Co se týče menších třídních skupinek nebo portrétů, tak s sebou vždy přiberu nějakou pomocnou rekvizitu na sezení (do škol a školek toho bývá o trochu více). Každý rok se snažím mít jinou, jelikož jezdívám fotit do stejných škol a školek.
Co se týče menších třídních skupinek nebo portrétů, tak s sebou vždy přiberu nějakou pomocnou rekvizitu na sezení (do škol a školek toho bývá o trochu více). Každý rok se snažím mít jinou, jelikož jezdívám fotit do stejných škol a školek.
Silvie, dbáte i na pózování?
Na pózování si nechávám opravdu záležet. Abych vše zvládla dle mých představ, fotím školy ve dvou dnech. Ano, zabere to sice více času, ale stojí to za to. Na výsledné fotografii a následné spokojenosti dětí to je znát. Když dětem věnuji více času, jsou potom přirozenější a užívají si to a já s nimi. Měním pózy, ptám se, jak jsme třeba fotili loni a snažím se, aby měly fotky jiné. Už mě za ty roky znají a já je. To je obrovská výhoda toho, že se stále vracím do stejných škol a školek.
3. Kdybyste na školním focení mohli cokoliv změnit, co by to bylo?
Silvie: Uvítala bych, kdyby se mohlo začít fotit i dříve než na konci dubna, kdy školní maraton začíná. Ale vzhledem k tomu, že je školní i školkové focení závislé hodně na počasí, a to změnit neumíme, tak tato změna neklapne. Mrzí mě to hlavně kvůli tomu, že musím školy i školky odmítat, jelikož už se mi nevlezou do diáře. Jinak mě nic nenapadá. Já už mám zajetý svůj systém, který jsem si těmi roky vybudovala a jsem s ním moc spokojená.
Pavel: Něco bych na něm určitě změnil, jenom mě ještě nenapadlo, jak to udělat… Chtěl bych nějak zařídit, aby to nebyl takovej masakr :).
4. Je něco, co vás na školním focení baví?
Silvie: Nejvíce mě baví ty děti. S deváťáky omládnu, možná se na chvíli stanu „puboškou“. U těch malých prcků mám ráda tu roztomilost, přirozenost. Baví mě ta komunikace s nimi, vtipkování, bafání, pózování, komandování a věřte či ne, ale i určitá kreativita je tam třeba. Některé děti jsou sice těžší oříšek, zadarmo nic nedají, ale většinou se zadaří tu fotku na památku pro babičky, dědečky, maminky a tatínky vyfotit. Ráda ale zmíním i to, co mě nebaví. Hodiny strávené u PC a výměny zavřených očí za oči otevřené, nejlépe ještě s hezkým výrazem ve tváři.
Pavel: Nic moc, beru to jako práci, která mi přináší finanční prostředky pro další osobní tvorbu. Není to úplně „dream job“ :).
Na pózování si nechávám opravdu záležet. Abych vše zvládla dle mých představ, fotím školy ve dvou dnech. Ano, zabere to sice více času, ale stojí to za to. Na výsledné fotografii a následné spokojenosti dětí to je znát. Když dětem věnuji více času, jsou potom přirozenější a užívají si to a já s nimi. Měním pózy, ptám se, jak jsme třeba fotili loni a snažím se, aby měly fotky jiné. Už mě za ty roky znají a já je. To je obrovská výhoda toho, že se stále vracím do stejných škol a školek.
3. Kdybyste na školním focení mohli cokoliv změnit, co by to bylo?
Silvie: Uvítala bych, kdyby se mohlo začít fotit i dříve než na konci dubna, kdy školní maraton začíná. Ale vzhledem k tomu, že je školní i školkové focení závislé hodně na počasí, a to změnit neumíme, tak tato změna neklapne. Mrzí mě to hlavně kvůli tomu, že musím školy i školky odmítat, jelikož už se mi nevlezou do diáře. Jinak mě nic nenapadá. Já už mám zajetý svůj systém, který jsem si těmi roky vybudovala a jsem s ním moc spokojená.
Pavel: Něco bych na něm určitě změnil, jenom mě ještě nenapadlo, jak to udělat… Chtěl bych nějak zařídit, aby to nebyl takovej masakr :).
4. Je něco, co vás na školním focení baví?
Silvie: Nejvíce mě baví ty děti. S deváťáky omládnu, možná se na chvíli stanu „puboškou“. U těch malých prcků mám ráda tu roztomilost, přirozenost. Baví mě ta komunikace s nimi, vtipkování, bafání, pózování, komandování a věřte či ne, ale i určitá kreativita je tam třeba. Některé děti jsou sice těžší oříšek, zadarmo nic nedají, ale většinou se zadaří tu fotku na památku pro babičky, dědečky, maminky a tatínky vyfotit. Ráda ale zmíním i to, co mě nebaví. Hodiny strávené u PC a výměny zavřených očí za oči otevřené, nejlépe ještě s hezkým výrazem ve tváři.
Pavel: Nic moc, beru to jako práci, která mi přináší finanční prostředky pro další osobní tvorbu. Není to úplně „dream job“ :).
5. Jaký je rozdíl (je-li nějaký) ve focení školek, základních škol a středních škol?
Silvie: Je, už v samotné přípravě. Do školek s sebou beru více rekvizit než do škol. Já osobně preferuji jednodušší styl. Pokud se fotí uvnitř, do školky kromě záblesků přiberu i plátno, opět něco jednoduchého. Snažím se vyhýbat malovaným plátnům s obrázky. Vždy mi jde hlavně o to, aby na fotce vynikly děti.
Co se samotného focení týká, tak někdy je to s těmi nejmenšími pořádně těžké. Stydí se, neznají vás, sem tam se objeví i slzičky. Zato děti školní, to jsou mazáci. Holky si to moc užívají – chvíli mohou být modelkami.
U školkových fotek se nefotí skupinky jako u dětí školních. Jsou to opravdu výjimky. Ve škole je to zase naopak, tam je minimum samostatných portrétů a převažují skupinky – od třetí třídy a výš už je to skoro vše skupinové foto. Je to velice oblíbená disciplína, čím více skupinek, tím později se mohou vrátit do výuky, ale to si asi pamatujeme všichni :).
Pavel: Určitě ve spolupráci dětí. Se školkama je hodně práce, děti jsou malé, a ne vždy spolupracují. Hlavně na společných fotkách neudrží pozornost. Základní školy jsou už ale v pohodě, a tam se s nimi dá hezky domluvit. Střední školy jsou bez problému, a docela to tam frčí.
Silvie: Je, už v samotné přípravě. Do školek s sebou beru více rekvizit než do škol. Já osobně preferuji jednodušší styl. Pokud se fotí uvnitř, do školky kromě záblesků přiberu i plátno, opět něco jednoduchého. Snažím se vyhýbat malovaným plátnům s obrázky. Vždy mi jde hlavně o to, aby na fotce vynikly děti.
Co se samotného focení týká, tak někdy je to s těmi nejmenšími pořádně těžké. Stydí se, neznají vás, sem tam se objeví i slzičky. Zato děti školní, to jsou mazáci. Holky si to moc užívají – chvíli mohou být modelkami.
U školkových fotek se nefotí skupinky jako u dětí školních. Jsou to opravdu výjimky. Ve škole je to zase naopak, tam je minimum samostatných portrétů a převažují skupinky – od třetí třídy a výš už je to skoro vše skupinové foto. Je to velice oblíbená disciplína, čím více skupinek, tím později se mohou vrátit do výuky, ale to si asi pamatujeme všichni :).
Pavel: Určitě ve spolupráci dětí. Se školkama je hodně práce, děti jsou malé, a ne vždy spolupracují. Hlavně na společných fotkách neudrží pozornost. Základní školy jsou už ale v pohodě, a tam se s nimi dá hezky domluvit. Střední školy jsou bez problému, a docela to tam frčí.
6. Šablony (rámečky) do kterých fotografie zasazujete si vytváříte sami nebo využíváte nějakou databázi layoutů?
Silvie: Hotové třídní fotografie doplňuji pouze bílým pruhem ve spodní části fotky, kde doplním název školy/školky, školní rok, logo a název třídy. Větší grafické úpravy nedělám. Mám ráda jednoduchost.
Pavel: Žádné rámečky nepoužívám.
Silvie: Hotové třídní fotografie doplňuji pouze bílým pruhem ve spodní části fotky, kde doplním název školy/školky, školní rok, logo a název třídy. Větší grafické úpravy nedělám. Mám ráda jednoduchost.
Pavel: Žádné rámečky nepoužívám.
7. Jakou velikost fotek a na jaký povrch fotopapíru necháváte fotky vyvolávat a proč?
Silvie: U třídních fotografií jsem si nejvíce oblíbila velikost 15x21 cm. Občas má někdo zájem i o 13x18 cm. Samostatné či skupinkové foto: U školek nabízím velikost 15x21 cm balíček (3ks 15x21 – dva až tři různé záběry). U škol je to velikost 10x15 cm. Roky zpět jsem nabízela i jiné rozměry, ale vzhledem k ceně a nepřehlednosti v tom velkém množství fotek, jsem se nakonec rozhodla pro jednotnou velikost. Co se týče povrchu, jsem naprosto spokojená s povrchem standard.
Pavel: Tisknu na 13x19 cm, lesklý papír standard. Dle mého názoru je to rozměr, který je dostačující, finančně rozumný a dělá se na něj největší množství rámečků pro případné vystavení.
8. Nabízíte školám a školkám pouze klasické fotografie nebo i něco jiného (leporelo, foto na dřevěné desce)?
Silvie: Další rozměry či jiné produkty nenabízím. Ale pokud mají rodiče či děti zájem, pak nemám problém jim jinou velikost či další produkt nabídnout. Ale to se stává opravdu zřídka.
Pavel: Fotím společné třídní fotky, potom skupinky nebo jednotlivce. Žádné extra produkty nenabízím, protože tím nechci zatěžovat učitele, pro které není focení priorita. Občas se někdo ozve, že by chtěl fotku dítěte třeba na obraz, nebo na A4, protože se jim líbí. V takovém případě chci, aby kontaktovali přímo mě a řeším to s nimi napřímo.
Silvie: U třídních fotografií jsem si nejvíce oblíbila velikost 15x21 cm. Občas má někdo zájem i o 13x18 cm. Samostatné či skupinkové foto: U školek nabízím velikost 15x21 cm balíček (3ks 15x21 – dva až tři různé záběry). U škol je to velikost 10x15 cm. Roky zpět jsem nabízela i jiné rozměry, ale vzhledem k ceně a nepřehlednosti v tom velkém množství fotek, jsem se nakonec rozhodla pro jednotnou velikost. Co se týče povrchu, jsem naprosto spokojená s povrchem standard.
Pavel: Tisknu na 13x19 cm, lesklý papír standard. Dle mého názoru je to rozměr, který je dostačující, finančně rozumný a dělá se na něj největší množství rámečků pro případné vystavení.
8. Nabízíte školám a školkám pouze klasické fotografie nebo i něco jiného (leporelo, foto na dřevěné desce)?
Silvie: Další rozměry či jiné produkty nenabízím. Ale pokud mají rodiče či děti zájem, pak nemám problém jim jinou velikost či další produkt nabídnout. Ale to se stává opravdu zřídka.
Pavel: Fotím společné třídní fotky, potom skupinky nebo jednotlivce. Žádné extra produkty nenabízím, protože tím nechci zatěžovat učitele, pro které není focení priorita. Občas se někdo ozve, že by chtěl fotku dítěte třeba na obraz, nebo na A4, protože se jim líbí. V takovém případě chci, aby kontaktovali přímo mě a řeším to s nimi napřímo.
9. Proč vyvoláváte školní fotografie právě u nás?
Silvie: Po ukončení provozu našeho vlastního fotolabu jsem hledala plnohodnotnou náhradu. A tu jsem našla u vás. A musím říct, že jsem naprosto nadšená zpracováním, rychlostí, kvalitou a celkově špičkovými službami. V neposlední řadě nesmím opomenout i výbornou komunikaci.
Pavel: Protože je to rychle, barevně přesně tak, jak to vidím na monitoru. Nemám tam žádné reklamace, a tak jsem spokojený já i rodiče.
Podívejte se na Silviinu tvorbu:
instagram.com/foto_silvie/
facebook.com/FotoSilvie
Podívejte se na Pavlovu tvorbu:
pavelrybnicek.com
facebook.com/FotoatelierPavelRybnicek/
instagram.com/pavelrybnicek/
Silvie: Po ukončení provozu našeho vlastního fotolabu jsem hledala plnohodnotnou náhradu. A tu jsem našla u vás. A musím říct, že jsem naprosto nadšená zpracováním, rychlostí, kvalitou a celkově špičkovými službami. V neposlední řadě nesmím opomenout i výbornou komunikaci.
Pavel: Protože je to rychle, barevně přesně tak, jak to vidím na monitoru. Nemám tam žádné reklamace, a tak jsem spokojený já i rodiče.
Podívejte se na Silviinu tvorbu:
instagram.com/foto_silvie/
facebook.com/FotoSilvie
Podívejte se na Pavlovu tvorbu:
pavelrybnicek.com
facebook.com/FotoatelierPavelRybnicek/
instagram.com/pavelrybnicek/