Další fotografkou, se kterou jsme se osobně setkali, je Hana Stehlíková. Hanka je mladá a nadějná fotografka z Mikulova. Podle ní jedině fotografie umí zachytit okamžik, který je pro nás důležitý. Její fotky jsou jedinečné, romantické a dechberoucí. Vypráví příběh a uchovávají význam okamžiku, který prožíváme. A my jsme měli možnost zeptat se jí na pár otázek.
Web: www.stehlikova.cz
Facebook: Fotografka Hana Stehlíková Garčicová
Instagram: @fotografka_stehlikova_hana
Facebook: Fotografka Hana Stehlíková Garčicová
Instagram: @fotografka_stehlikova_hana
Hani, jak dlouho už fotíš?
Cca 6 let, ale začátky byly pomalé. Například jen jedno focení za měsíc nebo i za dva měsíce. Začala jsem fotit hned po základní škole.
Co tě k němu přivedlo?
Kolem mého začátku focení není žádný dojemný ani rodinný příběh, což mnohdy mrzí lidi, kteří se mě na to ptají a chtěli by slyšet něco pohádkového. Prostě jsem zkoušela různé věci a focení mě chytlo a nepustilo.
Cca 6 let, ale začátky byly pomalé. Například jen jedno focení za měsíc nebo i za dva měsíce. Začala jsem fotit hned po základní škole.
Co tě k němu přivedlo?
Kolem mého začátku focení není žádný dojemný ani rodinný příběh, což mnohdy mrzí lidi, kteří se mě na to ptají a chtěli by slyšet něco pohádkového. Prostě jsem zkoušela různé věci a focení mě chytlo a nepustilo.
Ty jsi fotografii studovala nebo jsi se vše naučila sama?
Dva roky jsem chodila na střední grafickou školu. V rámci školy jsem se toho nenaučila mnoho a přešla jsem na gymnázium v Mikulově, díky čemuž jsem měla více času na samostudium toho, co mě baví a mohla jsem více fotit. Jsem za ten přestup nekonečně vděčná. A taky jsem vděčná svým učitelům, že mě ve focení podporovali. Někteří chodí pravidelně na focení. Tuto zkušenost jsem z první školy neměla.
Při gymnáziu jsem chodila na workshopy focení miminek, svateb… Ale nejvíce jsem se naučila sama. Jsou věci, které nikdo jiný nemůže naučit a přijde na ně až praxí.
A taky nemůžu zapomenout na svého muže, který mě naučil základy focení a posouvá mě v technických znalostech úprav fotografií. Sama bych nestíhala sledovat, jaké nové možnosti mám.
Představ nám trošku tvoji tvorbu. Co tedy nejčastěji fotíš?
Nejradši fotím miminka. Malá novorozeňátka a jejich první okamžiky s rodiči a sourozenci. Ty momenty jsou pro mě silné, pro rodiče výjimečné a chci, aby trvaly věčně. Alespoň díky fotkám.
Fotíš radši venku nebo vevnitř?
Miminka fotím nejradši v ateliéru. A ostatní focení mám radši venku, při západu sluníčka.
Cestuješ daleko za focením nebo fotíš spíše ve svém okolí?
Nejčastěji fotím v okolí Mikulova a Pálavy, ale například na svatby jezdím po celé České republice. Loni jsem fotila i miminko v Bratislavě nebo svatbu Češky a Araba ve Vídni. Jsem ráda, že mohu poznat pro mě doposud neznámé kultury a zvyky, které se třeba u svateb liší i v rámci ČR.
Je pro tebe focení čistě jen práce nebo ji bereš spíš jako zábavu?
Focení je moje full-time práce. Ale i nekonečná zábava. A když si chci odpočinout například od focení miminek? Tak jdu večer fotit portrét při západu sluníčka. Anebo vycházející sluníčko na Pálavě.
Víš, odkud se o tobě klienti nejčastěji dozvídají?
Teď už z doporučení jejich známých. Taková reklama je nejlepší.
Zezačátku se o mě dozvídali díky Facebooku. Nyní už mnohdy nemám ani čas vkládat na Facebook příspěvky a nechávám „reklamu“ na lidech, kteří mě doporučí, označí u fotek a tak. Ráda pak vidím, že mají radost z mé práce a že se líbí i dalším lidem.
Když už to zmiňuješ, pracuješ nějakým způsobem s reklamou?
Snažím se. Snažím se přidávat příspěvky na sociální sítě, ideálně každý den. Je to tak prej marketingově dobré a taky by se o mě mělo dozvědět ještě víc lidí. Ale... nestíhám to. :D Takže zůstávám jen u snahy a třeba jednou...
Dva roky jsem chodila na střední grafickou školu. V rámci školy jsem se toho nenaučila mnoho a přešla jsem na gymnázium v Mikulově, díky čemuž jsem měla více času na samostudium toho, co mě baví a mohla jsem více fotit. Jsem za ten přestup nekonečně vděčná. A taky jsem vděčná svým učitelům, že mě ve focení podporovali. Někteří chodí pravidelně na focení. Tuto zkušenost jsem z první školy neměla.
Při gymnáziu jsem chodila na workshopy focení miminek, svateb… Ale nejvíce jsem se naučila sama. Jsou věci, které nikdo jiný nemůže naučit a přijde na ně až praxí.
A taky nemůžu zapomenout na svého muže, který mě naučil základy focení a posouvá mě v technických znalostech úprav fotografií. Sama bych nestíhala sledovat, jaké nové možnosti mám.
Představ nám trošku tvoji tvorbu. Co tedy nejčastěji fotíš?
Nejradši fotím miminka. Malá novorozeňátka a jejich první okamžiky s rodiči a sourozenci. Ty momenty jsou pro mě silné, pro rodiče výjimečné a chci, aby trvaly věčně. Alespoň díky fotkám.
Fotíš radši venku nebo vevnitř?
Miminka fotím nejradši v ateliéru. A ostatní focení mám radši venku, při západu sluníčka.
Cestuješ daleko za focením nebo fotíš spíše ve svém okolí?
Nejčastěji fotím v okolí Mikulova a Pálavy, ale například na svatby jezdím po celé České republice. Loni jsem fotila i miminko v Bratislavě nebo svatbu Češky a Araba ve Vídni. Jsem ráda, že mohu poznat pro mě doposud neznámé kultury a zvyky, které se třeba u svateb liší i v rámci ČR.
Je pro tebe focení čistě jen práce nebo ji bereš spíš jako zábavu?
Focení je moje full-time práce. Ale i nekonečná zábava. A když si chci odpočinout například od focení miminek? Tak jdu večer fotit portrét při západu sluníčka. Anebo vycházející sluníčko na Pálavě.
Víš, odkud se o tobě klienti nejčastěji dozvídají?
Teď už z doporučení jejich známých. Taková reklama je nejlepší.
Zezačátku se o mě dozvídali díky Facebooku. Nyní už mnohdy nemám ani čas vkládat na Facebook příspěvky a nechávám „reklamu“ na lidech, kteří mě doporučí, označí u fotek a tak. Ráda pak vidím, že mají radost z mé práce a že se líbí i dalším lidem.
Když už to zmiňuješ, pracuješ nějakým způsobem s reklamou?
Snažím se. Snažím se přidávat příspěvky na sociální sítě, ideálně každý den. Je to tak prej marketingově dobré a taky by se o mě mělo dozvědět ještě víc lidí. Ale... nestíhám to. :D Takže zůstávám jen u snahy a třeba jednou...
Musí pro tebe být skvělé vidět, že se k tobě klienti vracejí. Poznáváš ráda i nové tváře?
Když se ke mně klient vrátí, je to pro mě největší důkaz toho, že se mu líbí má tvorba. A když dojde někdo nový, jsem ráda, že má práce zaujala někoho natolik, že se na focení objednal a stráví se mnou svůj čas. Důležití jsou pro mě všichni stejně.
Máš nějaký způsob, jak si nastavuješ své ceny?
Ceny nastavuji pocitově. Abych měla prostor na nákup nového vybavení, abych se uživila, ale aby si tuto službu mohli klienti dovolit.
Vybíráš si své klienty?
Klienti si vybírají mě. Ale když mám ze spolupráce špatný pocit, třeba když chce klient fotit něco, co je proti mému stylu, odkážu je na kolegy, kteří by mohli vyhovět lépe než já.
Potkáváš se vždy se svými klienty ještě před focením?
Například u focení svateb ano. Jsou pro mě důležité předsvatební schůzky, abych na svatbu dorazila jako někdo, koho už snoubenci znají. Abych pro ně nebyla úplně cizí.
Nejlepší je, když se rozhodnou i pro předsvatební focení, kde zjistí, jak pracuji, jak komunikuji s modely, jak vypadají výsledné fotografie... Díky tomuto focení ve mě pak mají důvěru a mně se s nimi ve svatební den pracuje lépe.
Připravuješ se nějak před focením ať už psychicky nebo fyzicky?
Psychická i fyzická příprava na focení je polovina úspěchu. Mít dobrou náladu, připravený ateliér, nabité baterky...
Kdybys měla vybrat jen jednu věc. Co je pro tebe při focení nejdůležitější?
Dobrá nálada. Chci, aby z focení byly nejen super fotky, ale aby to byl i příjemný zážitek.
Dáváš si hodně záležet i na postprodukci?
Jak kdy. Většinu svatebních fotek upravuji v Lightroomu – světla, barvy, lokální úpravy, ořez... Do Photoshopu jdu jen kvůli retuším. Fotím spíše reportážně, takže většinou moc neretušuji. Tedy kromě miminek, kde je retuš potřeba.
Na druhou stranu jsem teď měla výzvu, kdy si ženich přál fotku ve stylu Jurský park, takže jsem několik hodin tvořila jedinou fotku s dinosaurem.
Když se ke mně klient vrátí, je to pro mě největší důkaz toho, že se mu líbí má tvorba. A když dojde někdo nový, jsem ráda, že má práce zaujala někoho natolik, že se na focení objednal a stráví se mnou svůj čas. Důležití jsou pro mě všichni stejně.
Máš nějaký způsob, jak si nastavuješ své ceny?
Ceny nastavuji pocitově. Abych měla prostor na nákup nového vybavení, abych se uživila, ale aby si tuto službu mohli klienti dovolit.
Vybíráš si své klienty?
Klienti si vybírají mě. Ale když mám ze spolupráce špatný pocit, třeba když chce klient fotit něco, co je proti mému stylu, odkážu je na kolegy, kteří by mohli vyhovět lépe než já.
Potkáváš se vždy se svými klienty ještě před focením?
Například u focení svateb ano. Jsou pro mě důležité předsvatební schůzky, abych na svatbu dorazila jako někdo, koho už snoubenci znají. Abych pro ně nebyla úplně cizí.
Nejlepší je, když se rozhodnou i pro předsvatební focení, kde zjistí, jak pracuji, jak komunikuji s modely, jak vypadají výsledné fotografie... Díky tomuto focení ve mě pak mají důvěru a mně se s nimi ve svatební den pracuje lépe.
Připravuješ se nějak před focením ať už psychicky nebo fyzicky?
Psychická i fyzická příprava na focení je polovina úspěchu. Mít dobrou náladu, připravený ateliér, nabité baterky...
Kdybys měla vybrat jen jednu věc. Co je pro tebe při focení nejdůležitější?
Dobrá nálada. Chci, aby z focení byly nejen super fotky, ale aby to byl i příjemný zážitek.
Dáváš si hodně záležet i na postprodukci?
Jak kdy. Většinu svatebních fotek upravuji v Lightroomu – světla, barvy, lokální úpravy, ořez... Do Photoshopu jdu jen kvůli retuším. Fotím spíše reportážně, takže většinou moc neretušuji. Tedy kromě miminek, kde je retuš potřeba.
Na druhou stranu jsem teď měla výzvu, kdy si ženich přál fotku ve stylu Jurský park, takže jsem několik hodin tvořila jedinou fotku s dinosaurem.
Jak pak předáváš výsledné fotky svým klientům? Dáváš jim i vytištěné fotky?
Fotografie posílám v elektronické verzi přes systém Dastax. Vytištěné nedávám proto, že každý preferoval jiné formáty, jiné materiály... Ale díky systému od Dastaxu si každý může fotky vyvolat tak, jak je to pro něj nejlepší.
A když jsme u toho, tiskneš si sama své vlastní fotky?
Kážu vodu... Všem svým klientům říkám, ať tisknout, tisknou, tisknou... A že i když mají třeba rozmazanou fotku v telefonu, tak i ta si zaslouží být vytištěná, protože zachycuje první úsměv jejich miminka nebo první kontakt s babičkou...
O Vánocích si určitě najdu čas a projdu všech 30 000 fotek ve svém telefonu a nechám vytisknout ty fotky, které jsou pro mě důležité. V telefonu se k nim stejně ani nevracím, ale v albu tištěných fotek bych listovala ráda.
Stojíš někdy i před objektivem nebo pro tebe platí, že kovářova kobyla chodí bosa?
Každý rok mám alespoň dvě focení, kde jsem před objektivem. Je to pro mě důležité, abych věděla, co zažívají moji klienti, když je fotím. A taky díky tomu poznávám své úžasné kolegy - fotografy a fotografky.
Je něco, co ti na fotografování vadí?
Není nic, co by mi vadilo natolik, že bych třeba chtěla přestat fotit.
A měla jsi už někdy chuť s tím skončit?
Jednou před třemi lety... Ten stav trval asi měsíc. Teď jsem vděčná, že jsem s focením neskončila.
A co letošní pandemie? Jak ses jí přizpůsobila?
Měla jsem objednaná focení na každý den. A najednou přišlo nařízení, že nesmíme fotit a trvalo to dva měsíce.
Bylo to těžké, že nemohu dělat svou milovanou práci. Pozitivní bylo, že jsem měla čas na dokončení retuší, vymýšlení novinek... Mohla jsem udělat myšlenkový restart. Sama si nikdy pro sebe dovolenou neplánuji, tak bylo super, že jsem si díky koronavirovým opatřením mohla na chvíli i odpočinout.
Máš nějaké cíle, kterých bys chtěla ve své kariéře dosáhnout?
Mít i nadále tak úžasné, milé, vděčné a spokojené klienty, jako teď.
Je něco, co tě v ní opravdu hodně posunulo?
Nejvíce mě posouvají klienti a jejich zpětné vazby k focení. Přeci jen jsem tady pro ně a proto chci, aby oni udávali směr, jakým se mám posouvat. A já už si v tom směru najdu svou cestu.
Pracuješ teď na něčem? Budou u tebe nějaké novinky?
Pracuji stále na něčem. Od krátkodobých menších novinek (třeba jen detaily v ateliéru) až po velké výzvy. Největší výzvou bude stavba ateliéru, který bude mít přes 100 m2. Držte mi palce.
Máš i nějaké jiné koníčky kromě focení?
Focení je zároveň i můj koníček, takže mi už moc volného času nezbývá. Někdy před focením líčím klientky, jindy peču dorty na narozeninová focení. Ta práce fotografa je natolik různorodá, že vlastně ani koníčky nepotřebuju.
Doma na mě vždy čekají tři úžasné kočičí děti, které se mi postarají o zábavu po zbytek dne i noci.
A poslední otázka… Kdybys mohla jednu věc poradit začátečníkovi, který se chce živit focením, co by to bylo?
Jděte si za svým snem a nevzdávejte se. :)
Fotografie posílám v elektronické verzi přes systém Dastax. Vytištěné nedávám proto, že každý preferoval jiné formáty, jiné materiály... Ale díky systému od Dastaxu si každý může fotky vyvolat tak, jak je to pro něj nejlepší.
A když jsme u toho, tiskneš si sama své vlastní fotky?
Kážu vodu... Všem svým klientům říkám, ať tisknout, tisknou, tisknou... A že i když mají třeba rozmazanou fotku v telefonu, tak i ta si zaslouží být vytištěná, protože zachycuje první úsměv jejich miminka nebo první kontakt s babičkou...
O Vánocích si určitě najdu čas a projdu všech 30 000 fotek ve svém telefonu a nechám vytisknout ty fotky, které jsou pro mě důležité. V telefonu se k nim stejně ani nevracím, ale v albu tištěných fotek bych listovala ráda.
Stojíš někdy i před objektivem nebo pro tebe platí, že kovářova kobyla chodí bosa?
Každý rok mám alespoň dvě focení, kde jsem před objektivem. Je to pro mě důležité, abych věděla, co zažívají moji klienti, když je fotím. A taky díky tomu poznávám své úžasné kolegy - fotografy a fotografky.
Je něco, co ti na fotografování vadí?
Není nic, co by mi vadilo natolik, že bych třeba chtěla přestat fotit.
A měla jsi už někdy chuť s tím skončit?
Jednou před třemi lety... Ten stav trval asi měsíc. Teď jsem vděčná, že jsem s focením neskončila.
A co letošní pandemie? Jak ses jí přizpůsobila?
Měla jsem objednaná focení na každý den. A najednou přišlo nařízení, že nesmíme fotit a trvalo to dva měsíce.
Bylo to těžké, že nemohu dělat svou milovanou práci. Pozitivní bylo, že jsem měla čas na dokončení retuší, vymýšlení novinek... Mohla jsem udělat myšlenkový restart. Sama si nikdy pro sebe dovolenou neplánuji, tak bylo super, že jsem si díky koronavirovým opatřením mohla na chvíli i odpočinout.
Máš nějaké cíle, kterých bys chtěla ve své kariéře dosáhnout?
Mít i nadále tak úžasné, milé, vděčné a spokojené klienty, jako teď.
Je něco, co tě v ní opravdu hodně posunulo?
Nejvíce mě posouvají klienti a jejich zpětné vazby k focení. Přeci jen jsem tady pro ně a proto chci, aby oni udávali směr, jakým se mám posouvat. A já už si v tom směru najdu svou cestu.
Pracuješ teď na něčem? Budou u tebe nějaké novinky?
Pracuji stále na něčem. Od krátkodobých menších novinek (třeba jen detaily v ateliéru) až po velké výzvy. Největší výzvou bude stavba ateliéru, který bude mít přes 100 m2. Držte mi palce.
Máš i nějaké jiné koníčky kromě focení?
Focení je zároveň i můj koníček, takže mi už moc volného času nezbývá. Někdy před focením líčím klientky, jindy peču dorty na narozeninová focení. Ta práce fotografa je natolik různorodá, že vlastně ani koníčky nepotřebuju.
Doma na mě vždy čekají tři úžasné kočičí děti, které se mi postarají o zábavu po zbytek dne i noci.
A poslední otázka… Kdybys mohla jednu věc poradit začátečníkovi, který se chce živit focením, co by to bylo?
Jděte si za svým snem a nevzdávejte se. :)
